Časopis pro reflexi křesťanských souvislostí v sociálních a humanitních oborech

Caritas et veritas 2014, 4(2):142-153 | DOI: 10.32725/cetv.2014.033

Princip trvale udržitelného rozvoje v sociálním učení církve

Miroslav Kněz1, Roman Míčka2
1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta, Katedra teologických věd, Kněžská 8, 370 01 České Budějovice
2 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta, Katedra etiky, psychologie a charitativní práce, Kněžská 8, 370 01 České Budějovice

Článek předkládá kontext a rozvoj pojmu trvale udržitelného rozvoje a klade si otázku, nakolik je uplatněn a reflektován v sociálním učení církve a v širším kontextu křesťanské etiky. Sleduje vývoj pojmu v průběhu tří konferencí OSN věnovaných životnímu prostředí (Stockholm, Rio de Janeiro, Johannesburg) i v následné odborné a ideologické debatě ohledně obsahu a důsledků daného pojmu. Dále je zkoumáno téma rozvoje a udržitelného rozvoje v dokumentech sociálního učení katolické církve i v křesťanském sociálně-etickém myšlení, jeho postupná recepce i odlišnosti vůči jeho obecnému užití. V průběhu intenzifikace ekologického vědomí v zásadě sociální učení církve postupně přijalo koncept trvale udržitelného rozvoje v jeho základním významu mezigenerační solidarity a ohledů vůči přírodě. Zasazuje jej však do širšího konceptu integrálního rozvoje člověka a lidstva a akcentuje antropologický rozměr ekologické otázky v kontextu biblické a teologické antropologie. Kromě ekologických a ekonomicko-rozvojových akcentů zdůrazňuje zásadně i rozměr důstojnosti člověka a jeho života od přirozeného počátku do přirozeného konce. Neztotožňuje se tak s radikálnějšími ekologickými koncepcemi, které mají ekocentrický či biocentrický charakter a jsou příliš skeptické vůči perspektivě dynamiky dalšího rozvoje, nebo naopak vůči potřebě omezení konzumismu. Důraz sociálního učení církve na kulturu života bude stát v trvalé opozici vůči novým a mocným nástrojům "kultury smrti", které se mnohdy zaobalují do líbivého hávu ekologických důrazů. Současně může svým akcentem na revizi životních způsobů a umírněnost konzumu výrazně přispět ke kultivaci udržitelného integrálního rozvoje lidstva a přírodního prostředí.

Klíčová slova: rozvoj; trvale udržitelný rozvoj; ekologie; globalizace; sociální učení církve; sociální encykliky; křesťanská sociální etika; etický antropocentrismus; ekoetika; konzumismus

Zveřejněno: 30. září 2014  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Kněz, M., & Míčka, R. (2014). Princip trvale udržitelného rozvoje v sociálním učení církve. Caritas et veritas, 4(2), 142-153. doi: 10.32725/cetv.2014.033
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek
    English version

    Reference

    1. Karel TOMŠÍK, Evropská integrace a environmentální ekonomika, Praha: Česká zemědělská univerzita, 2009.
    2. H. BRUNDTLANDOVÁ a kol., Naše společná budoucnost, Praha: Academia, 1991.
    3. © UN Resolution A/RES/42/187. Report of the WCED /1987/ (on-line), dostupné na: http://www.un-documents.net/a42r187.htm, citováno dne 21. 8. 2014.
    4. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (on-line), dostupné na: http://goo.gl/2d1AzA, citováno dne 21. 8. 2014.
    5. Hans JONAS, Princip odpovědnosti: Pokus o etiku pro technologickou civilizaci, Praha: OIKOYMENH, 1997.
    6. Vztah člověka a přírody? Papež František píše biskupům list o ekologii /2014/ (on-line), dostupné na: http://goo.gl/Y5HyDF, citováno dne 21. 8. 2014.
    7. Karel SKALICKÝ, Po cestách angažované teologie. Teologie křesťanské praxe, Praha: Ježek, 2001.
    8. Matthew FOX, Příchod kosmického Krista: uzdravení Matky Země a počátek globální renesance, Brno: CDK, 2004.
    9. Eugen DREWERMANN, O nesmrtelnosti zvířat: naděje pro trpící stvoření, Košice: Knižná dielňa Timotej, 1998.
    10. Erazim KOHÁK, Zelená svatozář: kapitoly z ekologické etiky, Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.
    11. Erazim KOHÁK, Bůh přírody, Bůh můj, in: Církev a společnost. Karlovi Skalickému k 80. narozeninám, eds. František ŠTĚCH - Roman MÍČKA, České Budějovice: TF JU, 2014, s. 281-288.
    12. Michael NOVAK, The Universal Hunger for Liberty. Why the Clash of Civilizations Is Not Inevitable, New York: Basic Books, 2004.
    13. Radim KINDL, Environmentální analýza sociálních encyklik Jana Pavla II., in: Petr FIALA - Jiří HANUŠ - Jan VYBÍRAL eds., Katolická sociální nauka a současná věda, Brno: CDK, 2004, s. 171-189.
    14. Markus VOGT, Prinzip Nachhaltigkeit: Ein Entwurf aus theologisch-ethischer Perspektive, München: Oekom Verlag, 2009.
    15. Helge WULSDORF - Thomas SCHÄRTL, Nachhaltigkeit: Vom Schlagwort zum Prinzip, Ethica 12/2004 (2), s. 137-162.
    16. Markus VOGT, Das neue Sozialprinzip "Nachhaltigkeit" als Antwort auf die ökologische Herausforderung, in: Handbuch der Wirtschaftsethik, Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus, 1999, s. 237-257.
    17. © Russell BUTKUS - Steven KOLMES, Ecology and the Common Good: Sustainability and Catholic Social Teaching, Journal of Catholic Social Thought 4/2, 2007, s. 403-436 (on-line), dostupné na: http://goo.gl/KXzN5d, citováno dne 21. 8. 2014. Přejít k původnímu zdroji...

    Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.


    Zpět na obsah