Časopis pro reflexi křesťanských souvislostí v sociálních a humanitních oborech

Caritas et veritas 2017, 7(1):205-217 | DOI: 10.32725/cetv.2017.023

Kanonické právo a spiritualita

Stanislav Přibyl
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta, Katedra teologických věd, Kněžská 8, 370 01 České Budějovice

Cílem článku je poukázat na užitečnost kanonického práva pro duchovní život věřících a vyvrátit zakořeněnou představu, že právo spiritualitu spíše umrtvuje nebo brzdí. Nejprve postupuje historicky a uvádí příklady církevní disciplíny, které se v dějinách prokázaly jako významná pomoc prožívání spirituality, zejména zasvěcený způsob života. Dále poukazuje na obřadové bohatství východních církví i na problémy spjaté s liturgií křesťanského Západu a uvádí právní prostředky, které zajišťují, aby se liturgická praxe vykonávala k duchovnímu prospěchu věřících. Podrobněji pak analyzuje různé formy zasvěceného života a způsob, jakým je pojímá kanonické právo. Předmětem zkoumání jsou pak sdružení laiků, nová hnutí v církvi nebo ekumenismus. Ve svátostné disciplíně církve se kanonické právo projevuje nejen jako záruka platnosti a dovolenosti právních úkonů, nýbrž především jako předpoklad duchovního užitku svátostného života pro věřící.

Klíčová slova: kanonické právo, spiritualita, zasvěcený život, liturgie, svátosti

Zveřejněno: 30. březen 2017  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Přibyl, S. (2017). Kanonické právo a spiritualita. Caritas et veritas7(1), 205-217. doi: 10.32725/cetv.2017.023
Stáhnout citaci

Reference

  1. Kodex kanonického práva. Úřední znění textu a překlad do češtiny, Praha: Zvon, 1994.
  2. Ladislav TICHÝ, List Galatským, Praha: Centrum biblických studií AV ČR a UK v Praze, 2016.
  3. Karl Suso FRANK, Dějiny křesťanského mnišství, Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha & sv. Markéty, 2003.
  4. Čtyři knihy o následování Krista, Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2015.
  5. Rudolf ŘÍČAN, Čtyři vyznání (Augsburské, Bratrské, Helvetské a České). Se čtyřmi vyznáními staré církve a se Čtyřmi články pražskými, Praha: Komenského bohoslovecká evangelická fakulta, 1951.
  6. Antonín Ignác HRDINA (přel.), Dokumenty Tridentského koncilu. Latinský text a překlad do češtiny, Praha: Krystal OP, 2015.
  7. Štefan PRUŽINSKÝ, Pravoslávna duchovnosť. Cesta k spasiteľnej jednote člověka s Bohom II., Košice: Univerzita P. J. Šafárika v Košiciach, 1992.
  8. Jordan AUMANN, Křesťanská spiritualita v katolické tradici, Praha: Nakladatelství Karolinum, 2000.
  9. Martin C. PUTNA, Česká katolická literatura 1848-1918, Praha: Torst, 1998.
  10. Bohumil ZLÁMAL, Příručka českých církevních dějin - VI. Doba probuzenského katolicismu (1848-1918), Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2009.
  11. Hans HEIMERL - Helmuth PREE - Bruno PRIMETSHOFER, Handbuch des Vermögensrechts der katholischen Kirche, Regensburg: Verlag Friedrich Pustet, 1993.
  12. Robert F. TAFT, Život z liturgie. Tradice Východu i Západu, Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2008.
  13. Jiří DVOŘÁČEK, Východní kanonické právo. Úvod do studia, Praha: Apoštolský exarchát řeckokatolické církve a Institut sv. Kosmy a Damiána, 2014.
  14. Redemptionis sacramentum. Instrukce o tom, co se má zachovávat a čeho je třeba se vyvarovat ohledně eucharistie, dokument Kongregace pro bohoslužbu a svátosti z 25. března 2004, Praha: Česká biskupská konference, 2005.
  15. John FARIS, The Latin Church sui iuris, The Jurist. Studies in Church Law and Ministry, Vol. LXII, Washington D.C., 2002, s. 280-293.
  16. Miloš SZABO, Východní křesťanské církve. Stručný přehled sjednocených i nesjednocených církví křesťanského Východu, Praha: Nakladatelství Karolinum, 2016.
  17. Walerian BUGEL (přel.), Ekumenické konsensy I. Katolicko-pravoslavné konsensy na celosvětové úrovni, Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2001.
  18. Tomáš ŠPIDLÍK, Spiritualita křesťanského Východu, Řím: Křesťanská akademie, 1983.
  19. Giuseppe ALBERIGO - Giuseppe L. DOSSETTI - Perikles-P. JOANNOU - Claudio LEONARDI - Paolo PRODI, Concilium oecumenicorum decreta, Bologna: Edizioni Dehoniane, 2002.
  20. Drahomír SUCHÁNEK - Václav DRŠKA, Církevní dějiny. Antika a středověk, Praha: Grada Publishing, 2013.
  21. Domingo Javier ANDRÉS, Il diritto dei religiosi. Commento esgetico al Codice, Roma: Ediurcla, 1996.
  22. Tomáš KEMPENSKÝ, Následování Krista, přel. Josef PERNIKÁŘ, Olomouc, 1990.
  23. Bronisław Wenanty ZUBERT, Řeholní právo. Instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 1996.
  24. František TOMÁŠEK, Katolický katechismus, Praha: Česká katolická charita, 1968.
  25. Václav JEŽEK, Křesťanská tradice v Etiopii, Kypr: Askas leukósia, 2013.
  26. Michael MARSCH, Uzdravování skrze svátosti, Praha: Portál, 1992.
  27. Walter KASPER, Duchovní ekumenismus. Praktické podněty k jeho uskutečňování, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008.
  28. Štefan PRUŽINSKÝ, Aby všetci jedno boli. Pravoslávie a ekumenizmus, Prešov: Metropolitná rada Pravoslávnej cirkvi na Slovensku, 1997.
  29. František KUNETKA, Matrimoniální obřady římské liturgie v proměnách a konstantách dějinného vývoje, in: Walerian BUGEL a kol., Obřady manželství v různých liturgických tradicích, Olomouc: Univerzita Palackého, 2013, 75-95.
  30. Józef AUGUSTYN, Sviatosť zmierenia. Inšpirácia nielen pre zpovedníkov, Trnava: Spolok svätého Vojtecha, 2015.
  31. Timothy M. DOLAN, Kněží pro třetí tisíciletí, Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2016.
  32. Joseph RATZINGER (BENEDIKT XVI.), Duch liturgie, Brno: Barrister & Principal, 2006.

Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.