Caritas et veritas 2022, 12(1):6-7

Potenciály a rizika komunitně vnímaného společenství pro zvládání pandemie

Karel Šimr

TF JU, Kněžská 8, 37001 České Budějovice

Pandemie je často zjednodušeně vnímána jako zdravotní problém, příp. jako zdravotní problém, který je třeba překonat s pomocí matematických a statistických principů. Méně je vnímán komunitní rozměr zvládání pandemie, tj. dosažení potřebné úrovně informovanosti a důvěry v síti sociálních vztahů tvořících společnost. Pouze v první pol. r. 2020 jsme mohli prvky takového komunitního přístupu ke zvládání pandemie pozorovat, když si lidé vzájemně šili roušky, udržovali sociální odstup a podporovali se při zajištění každodenních životních potřeb. V druhé pol. r. 2020 a v r. 2021 můžeme naopak pozorovat hlubokou krizi důvěry ve stát, která se jako infekce přenáší i do sítě sociálních vazeb a vztahů v celé společnosti v duchu hesel jako „nikdo nikomu nevěří“, „nikdo se na nikoho nemůže spolehnout“ a „každý se stará jen sám o sebe“. Komunitní práce je jednou z metod sociální práce, která naopak sleduje překonání sociálních problémů pomocí posilování sociálního kapitálu v komunitě i společnosti. K tomu patří právě informovanost komunity a společnosti, stejně jako tzv. generalizovaná důvěra v komunitě a společnosti. Příspěvky pro toto číslo Caritas et veritas by se proto měly zaměřit právě na problém informací a komunikace ve společnosti, stejně jako důvěry ve společnosti a roli, jakou přitom hrají pomáhající profese, aby mohla být pandemická situace překonána a bylo obnoveno jak předivo sociálních vazeb, tak i důvěra ve společnosti.

Přijato: 16. březen 2022; Zveřejněno: 9. prosinec 2022  Zobrazit citaci